Archív  
 
Agresivní emigranti
 

Jan Drábek, vychovaný na amerických univerzitách a  v Indii,  příslušník amerického námořnictva, středoškolský profesor v Kanadě, velvyslanec ČR v Kenyi, nyní bytem ve Vancouvru,  vydal další knihu Hledání štěstí u cizáků, jejíž „křest“ proběhl před několika dny na kanadském velvyslanectví v Praze.

 

Mne zaujal Drábkův komentář v úvodu knihy o staro-nové téma  - emigrace. Drábek píše:

 

„Nedůvěra k cizincům je relativně novým postojem pro moji rodnou zemi, která po staletí představovala křižovatku Evropy. Postarali se o to hlavně komunisti se svými výjezdními doložkami, ostnatými dráty a rušičkami zahraničních rádiových signálů. Nenávist všeho, co pocházelo ze Západu, se vztahovala i na nás, kteří jsme se tam uchýlili. V tomto úsilí jim pomáhali lidé, kteří by se za to, alespoň dle mého názoru, měli dnes stydět.

 

V roce 1963, tedy jednu dekádu po Stalinově smrti, napsal o nás emigrantech tato památná slova profesor Jan Křen (bylo mu tehdy už 33 let, takže rozhodně nemohlo jít o nějakou  mladickou nerozvážnost):´Soudobá buržoazní emigrace poúnorová, která dodnes působí v kapitalistických zemích, se svým charakterem od předchozích podstatně liší. Je to první politická emigrace, jejíž profil je jednoznačně agresivní. Vymyká se proto zcela celé naší exulantské tradici, kterýmžto pojmem se u nás vyjadřuje progresivní charakter emigrace. Ambice poúnorových emigrantů na toto čestné označení jsou marné; reakční cíl zvrátit chod společenského pokroku staví je před perspektivu každé reakční emigrace (pokud se jí nedostane pomoci intervence zvenčí) totiž úplné odloučení od živého národního organismu, zmrtvení a nakonec rezignovaná perspektiva zániku, asimilace, tedy osud vystěhovalecký.´

 

Dnes je Křen předsedou vážené komise česko-německých historiků. Jeho pražští kolegové sevřeli řady a razantně odmítají jakékoli pochybnosti o jeho bezúhonnosti. Já bych se však spíše přiklonil k názoru jeho kolegy historika-emigranta Bořivoje Čelovského, který tvrdí, že přece ´jde o historika a ne o stěhováka klavírů´. A dodal bych k tomu – doufám ne příliš jízlivě -, že současný český přístup k historii v sobě určité prvky praktik stěhováků často má.“

 
08. 11. 2005