Archív  
 
Sebeúcta
 

„Tolik sebeúcty ještě mám, abych s původcem na této úrovni žádnou polemiku nevedl, nečinil jsem tak již dříve a nebudu tak činit ani nadále, i kdyby si /Čelovský/ na mne vymyslel cokoliv.“ (Jan Křen, Český dialog č. 9/2004)

                                  *      *        *

Koncem  února roku  2005  mi došel dopis podepsaný Davidem Tichým, studentem  Masarykovy univerzity v Brně.  Byl to podvržený dopis – student David Tichý neexistoval. Analýza obsahu a stylu dopisu vedla k jednomu příteli prof. Křena, se stopami Křena samého. Tichého dopis byl uveřejněn na mé internetové stránce dne 24. 7. 2005 a je také v mé knize „Slova do větru“ (s.87 an.) a v internetové podobě na Britských listech (srov. Přílohu 2).

V lednu roku 2006 jsem obdržel dopis od Matouše Bořkovce, studenta prof. Křena, v němž mě ponoukal, abych přestal s osobními útoky na prof. Křena a věnoval se užitečnějším věcem (srov. Fingus, 17.1.2006, www.celovsky.cz). Student Bořkovec, jak jsem později zjistil, ve  skutečnosti existuje, avšak na mou odpověď nereagoval.

Veřejný pokus prof. Křena o příměří přišel pozdě. Dozvěděl jsem se o něm jeden den poté, kdy má knížka byla již ve výkladech knihkupců.

Z dlouhého rozhovoru Dominika Hrodka s Janem Křenem v internetové revue Dialog z ledna 2006 uvádím pasáže, kde Křen hovoří o svém svazku vedeném Státní bezpečností.

Křen: „Zachovalo se toho na 1600 stran a věřte mi,  nebylo to moc přijemné čtení. Nechápu, proč se  tím nyní někdo vůbec zabývá a publikuje některé záznamy  z těchto svazků.“

 

Hrodek: „Jistě narážíte na historika Čelovského, který si už v podstatě dělá jméno tím, že publikuje Váš svazek?“

 

Křen: „Já si to vůbec neumím vysvětlit. On ke mně pojal nějakou nenávist. Uveřejňuje neustále nějaké dopisy, které mi údajně poslal, ale já jsem je nedostal (viz faksimile kopií obou dopisů). Pak ty vytržené listy ze svazku. Jeho vztah ke mně je opravdu hodně extrémním případem, který je snad srovnatelný jen s komunistickým historikem Václavem Králem, který mne také nenáviděl. Ale tehdy mi bylo jasné proč, byl to morálně pochybený člověk a sovětský agent… Ale Bořivoj Čelovský působil v emigraci /sic!/ a napsal v roce 1958 dobrou práci o Mnichovu – Das Münchener Abkommen, na tu dobu prakticky nejlepší, kterou jsem dokonce v té době s velkými obtížemi i citoval. Je mi to líto.“

Hrodek: „O svazcích vedených na Vás, jste mi říkal, že jste je  četl. Jaký mají charakter?“

Křen: „Smutné čtení, někdy trochu překvapivé vzhledem k lidem z okolí. Ve svazcích je spoustu anekdotických historek, ku příkladu jak se agenti nasazeni  na mne v lázních Poděbrady užrali, poprali s příslušníky  VB a pak z toho měli disciplinárku. Ale bohužel většina záznamů úsměv nevzbudí. Občas šlo o život v celé rodině.” 1)

1) Citovaný rozhovor Dominika Hrodka s Janem Křenem je dostupný zde – http://dialog.stred.org/?page=2006/leden/rozhovor_2

Prof. Křen má zrovna paranoický strach z  policejních archivů, neboť tyto obsahují „strašlivá tajemství“. Proto sepsal několikastránkový dopis premiéru Paroubkovi se žádostí, aby osobní spisy byly sequestrovány a prohlášeny acta prohibita pro všechny, i vážné badatele.

*  *  *

Tím končím debatu s prof. Křenem. Na většinu otázek, které jsem vznesl, a které ho a jeho přátele tak rozčílily jsem dostal odpověď, někdy překvapivou. 

Pokud jde  o předsedu a členy výboru Historického klubu, kteří nazvali mou vědeckou tvorbu „svinstvem“, jde podle mého názoru o historiky nicotné, kteří si nezaslouží  být zde jmenováni.

Bořivoj Čelovský

 

 

 
Dopis Davida Tichého v Britských listech - odkaz (23 kB)
Dopis prof. J. Křenovi z 31.7.1993 (531.4 kB)
Dopis prof. J. Křenovi z 28.12.1996 (1. strana (531.4 kB)
Dopis prof. J. Křenovi z 28.12.1996 (2. strana) (531.4 kB)

05. 03. 2006