Archív  
 
Co je ve hře?
 

 

Profesor Jan Křen a prof. Michal Reiman zaslali dlouhý dopis premiérovi Jiřímu Paroubkovi, který také podepsalo dalších 15 signatářů, většinou bývalých disidentů. V dopise žádají, aby vláda omezila přístup k osobním svazkům StB. Občanu na ulici se toto nezdá jako kauza, která si zaslouží podrobnou petici premiérovi.

 

Dopis chce vzbudit dojem, že byl psán v zájmu  obětí komunistického režimu. Jiná interpretace  je však možná. totiž že jeho autor má osobní zájem na této kauze. Například osobní svazek prof. Křena je jedním z nejobsáhlejších spisů, které jsou uložené v archivu MV (cca 1600 listů). Prof.  Křen při televizní debatě o svazcích s Radkem Schovánkem ztratil důstojnost, když začal vysvětlovat, proč dopis vznikl.

 

Osobní svazky obsahují hlavně záznamy o schůzkách spolupracovníků s příslušníky StB. Prof. Křen tvrdí, že tyto záznamy obsahují citlivé informace o osobách, které byly sledovány tajnou policií, tedy nyní jsou trestáni podruhé. Moje zkušenost s osobními svazky je však jiná. Svůj osobní svazek jsem s radostí uveřejnil, jakmile jsem se k němu dopracoval.

 

Informace soukromého typu nezajímají historiky takřka vůbec a ani bulvární tisk, pokud to nejsou osoby jisté prominence, ale přístup k osobním svazkům vedeným StB  je nezbytný, neboť  v mnoha případech, jelikož agenturní spisy byly skartovány, a svazky zůstávají jediným svědkem, který napomáhá rekonstruovat události.

 

Dělat rozdíl mezi osobními svazky a ostatními archiváliemi připadá historikovi směšné. V obou případech jde o “pozůstalé svědky události” o které píšeme, ať už je to záznam StB nebo kus keramiky. Omezit přístup k nim, znamená falšovat historii. Například nikdy bychom se nedověděli, co hnalo vědeckou tvorbu prof. Křena, včetně marxisticko-leninského dogmatismu, kterému se  Křen upsal  v době svého dvacetiletého “levicového okouzlení.”

 

Bořivoj Čelovský

 
30. 11. 2005