Archív  
 
Oběti a viníci
 

Motto:

Každá historická práce nese stopy doby, kdy vznikla.

       Jan Křen: Do emigrace, 2. vydání, Praha 1967.

 

Dospěl jsem k přesvědčení, že postup bolševiků v roce 1917 byl nejenom oprávněný, ale jedině možný, že zrcadlil hlubší vývojové potřeby, které se v Rusku nedaly uspokojivě vyřešit prostředky tehdy obvyklého kapitalistického vývoje.

       Michal Reiman: Ruská revoluce, 1. vydání, Praha 1967.

 

Celé dějiny lidstva provází příběhy o pronásledovatelích a pronásledovaných aby se po dalším dějinném „přeryvu“ role aktérů vyměnily. Specifikem komunistické éry v Československu je skutečnost, že se v období „vlády jedné strany“ z budovatelů stali pronásledovaní v jejichž řadách se našli noví přisluhovači pronásledovatelů.

 

Publikovaný dokument obsahuje seznam 145 historiků, kteří byli po roce 1970 zbaveni možnosti vykonávat své povolání. Jsem vděčen za jeho sestavení prof. Vilému Prečanovi, který jej pořídil v roce 1975 pod názvem Acta persecutionis pro účastníky XIV. mezinárodního kongresu historických věd v San Franciscu.

 

Jak se ukázalo po roce 1989, do seznamu se vloudilo také několik spolupracovníků StB, kteří ač sami pronásledovaní posluhovali svým pronásledovatelům. K těmto smutným postavám například patří historici Josef Hodic, Václav Hyndrák nebo Bohumil Černý. Nepřístupnost některých archivních dokumentů může vést k paušalizaci a nemožnosti poznávat „proměnlivé“ osudy. Příkladem může být současná snaha omezit přístup k některým pramenům pro bádání o nedávných dějinách. Cui bono?

 

***

 

 
Acta persecutionis (1.3 MB)

04. 12. 2005