Archív  
 
La belle et la bete
 

      Vždy jsem se tázal, zda ti, kteří vyvraždili miliony lidí, měli v sobě něco lidského. Jedné odpovědi se mi dostalo  při četbě haldy deníků, které nám zanechal Hitlerův mistr velké lži, Joseph Goebbels. Pozastavil jsem se u jeho záznamů z léta mnichovského roku. Ministr propagandy se zřejmě zamiloval. Ač jeho deníky neprozrazují žádné jméno, je snadné si domyslit, že jde o českou filmovou hvězdu Lídu Baarovou.



      Goebbels zřejmě mířil k situaci, které se v lepších kruzích říká ménage a trois. Jeho žena Magda, která mu dala pět dětí a šesté nosila pod srdcem, přijala sice dar drahocenného prstenu, ale místo aby vítala Lídu ve své ložnici,  hledala pomoc u Vůdce. Ten si pozval svého výmluvného ministra na kobereček;  a to byl pro něj konec ohnivého léta. „Vůdce byl ke mně hodný jako otec“, zapsal si Goebbels do deníku a vrátil se ke své práci.
 
      Když jsem tyto pasáže četl poprvé, držel jsem prsty našemu  tajnému agentu. Bohužel, byl jsem zklamán – Baarová měla v sobě asi tolik zájmu o   svou vlast, jako o Zlaté  pobřeží.
 

      Dal jsem dohromady Goebbelsovy záznamy z měsíce srpna mnichovského roku 1938, které prozrazují, že  jeho mysl byla daleko od Mnichova. Pro něj to byl měsíc agonie – probdělé noci, prášky na spaní, atd. A nakonec útěk k mamince, jediné osobě, která mu rozuměla.



4.- 21. srpen 1938
 

4. srpen.  Magda a děti celé poledne u mne. Věnoval jsem Magdě krásný prsten. Měli jsme spolu dlouhý rozhovor.

5. srpen. Magda měla doma důležitý rozhovor, jenž má  pro mne veliký význam. Jsem rád, ze už to dospělo tak daleko.

6. srpen. Dlouhý rozhovor s Magdou. Ještě není vše v pořádku, ale mnohé se vyjasnilo. Doufám, že nyní brzy bude opět vytýčen nový cíl. Mám toho zapotřebí. Poslední měsíce mě sžíraly.

7. srpen. V poledne a odpoledne nádherná vyjížďka lodí. Pfaueninsel - leželi jsme tam, povídali jsme si, vesele jsme se smáli a lenošili. Nádherný odpočinek. Magda je hodná.

9. srpen. Odpoledne krásná vyjížďka lodí. Pfaueninsel /.../ s docela malou společností.

10. srpen.  Dlouhý rozhovor s Magdou. Dohodli jsme se. Doufám, že natrvalo.
11. srpen.  Rozhovor s Magdou; je velmi milá.

14. srpen. V poledne přišla veliká návštěva. Nádherné počasí. Vyjížďka po Tegelském jezeře. Prudká /domácí?/ bouře. Později na Pfaueninsel.

16. srpen.  Hitler přibyl večer do Berlína. Magda s ním mluvila. Pak jsem měl s ním sám dlouhý a vážný rozhovor, který mne hluboce rozrušil. Jsem z toho celý pryč. Vůdce se ke mně choval jako otec. Jsem mu za to vděčen a je mi toho v této těžké chvíli zapotřebí. Dělám velmi nesnadná rozhodnutí. Ale jsou konečná. Vyjel jsem na hodinovou projížďku; daleko a bez cíle. Žiji skoro jako ve snu. Život je tak těžký a hrozný. Kde začít a kde skončit? Ale povinnost je mi nade vše. A té musím zůstat věren v nejtěžší chvíli. Bez povinnosti není jistoty; musím se jí podrobit. Úplně a bez nářku. Nato dlouhý a smutný telefonní rozhovor. Zůstávám neoblomný, i když mi puká srdce. A nyní začínám nový život. Trpký, strašný, zcela oddaný povinnostem. Mládí nyní končí.

17. srpen.  Dlouhý rozhovor s  Hildou Korberovou (přítelkyně Baarové) vysvětluji jí ještě jednou nutnost svého jednání a nezměnitelnost rozhodnutí. Všemu porozuměla. Jsem ale u konce svých sil.

18. srpen. Těžký den. Večer ještě dlouhý, pro mne ponižující rozhovor s Madgou. To jí nikdy nemohu zapomenout. Je tak neúprosná a krutá. Usínám jen pomocí silných prášků. Již tři dny jsem nic nejedl. A přitom zapřáhnut do práce. Sotva to vše snesu. Nemám nikoho, kdo by mi pomohl. Také nikoho nechci. Musím si sám vychutnat celou bolest a nic zbaběle neodvolat. Prožívám nejtěžší chvíle svého života.

19. srpen.  Dlouhý rozhovor s Magdou. Je ke mne strašně neúprosná a krutá. Ale teď už to nevadí. Jedu pak k matce, která je ke mně tak milá a hodná Cítím se tam doma.  Mám radost z matky, je dojemná. Pozdě do postele. Spím jen díky práškům. Nejím vůbec nic.  Časně ráno do práce.

20. srpen.   Večer rozhovor s Magdou. Je neúprosná a krutá. Takhle jsem ji nikdy neviděl. Ale to také přejde. Děti jsou milé a hodné. Pevně je objímám. Sedím pak ještě dlouho s matkou a  Marií. Smutný večer. Projížďka přes Potsdam do Berlína.

21. srpen. Navštěvuji těžce nemocnou matku. Sedím na jejím lůžku a přemýšlíme. Je mi přece jenom ta nejbližší. Musí to zarůst travou. Čas zhojí vše. Utěšuji matku, jak jen mohu.  Ale trn přece ve mně zůstává trčet. Toho se již nikdy nezbavím“.
J. Goebbels, Die Tagebücher, 4. - 21. VIII.1938.
 
Osudy trojúhelníku:

Josef a Magda (a jejich šest dětí, Helga, Hilde, Helmut, Holde, Hedda,  Heide) požili kyanid hned po Vůdci. Lída Baarová přežila poválečný žalář. V roce 1949 jsem se s ní setkal v jedné hospodě v Salzburku, kde pracovala jako číšnice – byl to rozdíl od roku 1940, kdy jsem ji viděl na festivalu ve Zlíně.

 
14. 07. 2005