Archív  
 
Proč trpět v exilu, když se můžu mít lépe doma.
 

      Mnoho českých intelektuálů zůstalo doma, ač nebyli přáteli režimu. Jeden z nich, Jiří Hájek, píše:

 

„A proto jsem nevěnoval velkou pozornost možnostem stáhnout se na některé místo v zahraničí. Odejít ze země, tak intenzivně prožívající svůj proces obrody a hájící jej, se mi prostě nechtělo. Mé místo bylo zde. A měl jsem i jeho bližší určení. Vždyť jsem byl od konce roku 1965 členem korespondentem Akademie věd. /…/ To znamenalo vrátit se ke studiu, psaní a pravděpodobně i přednáškám, ke styku se studenty, právě v roce 1968 aktivními. A vším tím mohu pomáhat upevňovat a posilovat zázemí dalšího boje o naši demokratickou cestu rozvíjení socialismu….“

 

Hájek se po „Vítězném únoru“ stal členem ÚV KSČ, pak velvyslancem ve Velké Britanii, pak náměstkem ministra zahraničních věcí, pak stálým zástupcem ČSSR u OSN, pak ministrem školství a kultury 

 
27. 08. 2005