Archív  
 
Bez českých novin nebude české svobody
 

 

Reakce na moji brožuru Konec českého tisku? byla tak neočekávaná, že jsem se rozhodl vyjít s druhým vydáním. V  něm jsem přidal několik  hořkých   slov:  

Na českém strništi už nikdy nevzejde obilí s  tučnými klasy –    všude vidím růst plevel. Prodali jsme vodu,  kterou pijeme, plyn, na kterém vaříme, a zítra prodáme cizincům telekomunikace, které nás spojují, i elektřinu, jíž svítíme. Na prodej toho zbývá už jen málo, snad jenom špitály a kriminály. Prodali jsme také naše noviny, které se dnes už přestaly pohoršovat nad tímto zločinným výprodejem národní podstaty, a dokonce se ani netáží, jak se uživíme, když už nebudeme mít vůbec nic na prodej. Proto jsem z  názvu této knížky odstranil otazník.“

Ministr kultury nebožtík Pavel Dostál mi psal o cizím vlastnictví našich novin: „Ta věc mě  také tíží, leč nemám žádné kompetence, abych mohl tento problém řešit.“ Zřejmě jsem byl naivka, když jsem  se  domníval, že naši zástupci v  Praze jsou více než pouhý depositář našich problémů.

Vedle této odpovědi jsem obdržel  desítky dopisů souhlasných; žel, jejich odesilatelé rovněž postrádali „kompetenci“.

Flintu jsem však ještě do žita nehodil. Inspirován bojovností našich spisovatelů (novopečený ministr Jandák najde v protokolu jejich IV. sjezdu v roce 1967 mnoho užitečného),  domníval  jsem  se, že by bylo rozumné využít  prestiže spisovatelů k záchraně  českého tisku.

K mému  překvapení to nebylo tak jednoduché. Nejdříve na to nebylo peněz, pak to bylo nepochopení, že jde vlastně  o bytí a nebytí českého národa. V Brně má sídlo Úřad pro ochranu monopolu (úředně se nazývá zcela jinak), který hraje v mužstvu Rheinisch-Bergische Druckerei- und Verlagsgesellschaft (RBVG) a Passauer Neue Presse (PNP); a nikoliv na straně naší. Když jim tento Úřad dovolil rozdělit území České republiky mezi sebou, dodalo to oběma německým tiskovým magnátům kuráž; letos se rozhodli dát obě společnosti pod  tutéž střechu - a pořád žádný monopol, žádný oligopol, žádný kartel. Posledního jara monstrpárty slavila toto vítězství nad zákonem. Čestný host tohoto ekonomického  triumfu byl prezident Václav Klaus, dr. h.c. Passauer Universität.

    Co vlastně tato okřídlená slova „svoboda tisku“ znamenají?

Lidé si vytvářejí své názory z toho, co slyší, vidí  a čtou: většinou prostřednictvím rádia, televize, novin. Proto nemohou být  svobodní, pokud  nejsou   svobodná  média – nezávislá nejen  na vládě, ale také na  mimovládních organizacích. Nebudu plýtvat časem s dětinským názorem, že kapitál je politicky neutrální, tedy, že je jedno, kdo vlastní noviny (Stránský  či Goebbels).

 

Uveřejněno v Literárních novinách č. 40 dne 3. října 2005.

 
04. 10. 2005