Archív  
 
Nový hegemon?
 

Prof. Pešek: „Čelovský seznamuje veřejnost s pozoruhodnými okolnostmi svého zanesení do seznamu spolupracovníků StB.“

Peškova ignorance je odhalena v následujícím dopise dvou mladých historiků, napsaném v roce 2004 jako reakce na jeho vzpomínaný výrok:

„Vážená redakce Literárních novin,

       se zájmem sledujeme diskusi, která se již delší dobu objevuje na stránkách vašich novin v souvislosti s otištěním článku Bořivoje Čelovského „Historizace sudetoněmecké otázky“. Jako příslušníci mladé generace se k tomuto „sporu historiků“ cítíme povinni též vyjádřit. Původně jsme nechtěli zasahovat do osobních sporů jednotlivých zúčastněných stran a vnášet do diskuse další emoce. Po přečtení dopisu prof. Jiřího Peška (LtN 46), v němž zpochybňuje nejen osobní, ale také odborné kvality dr. Bořivoje Čelovského, jsme se však rozhodli reagovat. Jiří Pešek v závěru svého dopisu podle svých slov tlumočí stanovisko Sdružení historiků ČR – Historického klubu. S ohledem na zásady historikovy práce (bez hněvu a náklonnosti) je celý dopis ovšem neobvykle emotivní a zaujatý (například Čelovského text je označen za „svinstvo“) natolik, že podle našeho soudu překračuje hranice slušné a věcné debaty.

       Přestože nejsme členové výše uvedeného sdružení, cítíme nutnost odmítnout několik tvrzení prof. Peška, s nimiž zásadně nesouhlasíme. Domníváme se především, že dr. Čelovský odvedl na poli historiografie českých moderních dějin úctyhodný kus práce. Skutečnost, že v uplynulých deseti letech vydal bez jakékoliv státní podpory téměř dvě desítky knih, považujeme za obdivuhodnou, nikoliv dehonestující, jak to vyznívá z dopisu prof. Peška. Sám přitom jistě osobně zná historiky, kteří v uplynulé dekádě vyčerpali ze státního rozpočtu nemalé finanční prostředky, aniž by jejich publikační činnost dosáhla byť pouhého zlomku publikačních aktivit Bořivoje Čelovského.

       Dále nemůžeme souhlasit s Peškovým výrokem, že dr. Čelovský publikuje „své nacionalistické polopravdy a manipulace obecně známých fakt.“ Bořivoj Čelovský se vyjadřuje k současnému politickému dění či ke svým vrstevníkům z historické obce pouze v některých svých knihách. Chápeme, že prof. Pešek se s řadou těchto názorů neztotožňuje a ani ztotožnit nemůže. Označit ale kompletní dílo Bořivoje Čelovského za „polopravdy a manipulace“ nám však připadá naprosto neadekvátní a nedůstojné člověka s titulem profesora moderních českých dějin. Čelovského kniha Mnichovská dohoda 1938, vydaná poprvé již v roce 1958, je dnes považována za jednu ze stěžejních knih problematiky tzv. zářijové krize, tedy klíčové události českých dějin 20. století (v podobném duchu hovořil o této knize například profesor Robert Kvaček na konferenci o Mnichovské dohodě, která se uskutečnila v loňském roce v Černínském paláci). Podobné renomé má též Čelovského kniha So oder so - řešení české otázky podle německých dokumentů 1933-1945, která se běžně používá jako pomůcka při seminářích na Filosofické fakultě UK. Do třetice bychom rádi zmínili též Čelovského knihu Strana světí prostředky - martyrium faráře Josefa Toufara, v níž autor plasticky vykreslil mechanismus konkrétního případu politické represe (umučení katolického kněze v roce 1950 příslušníky StB).

Konečně považujeme za nejvíce vulgární poznámku prof. Peška, který hovoří o „pozoruhodných okolnostech“ zanesení Čelovského do seznamů spolupracovníků StB. Je směšné, když předseda spolku historiků, hovoří takovýmto způsobem o boji exulanta s komunistickou rozvědkou. Oba naopak považujeme Čelovského počin, tedy zveřejnění svazku, který StB vedla k němu jako ke svému údajnému tajnému spolupracovníkovi, za příkladnou a doposud ojedinělou ukázku občanského postoje, jak přistupovat k vyrovnání se s komunistickou minulostí. Bořivoj Čelovský ve své knize Mé střetnutí s rozvědkou StB především věrohodně doložil, že kontakty s komunistickou tajnou policií byly od počátku řízeny kanadskou kontrarozvědkou, s níž se předem jako exulant domluvil. Na konci své „spolupráce“ s StB dosáhl toho, že tehdejší rezident v Ottavě Miroslav Čech (později v období Pražského jara krátkodobě šéf rozvědky StB, tedy jeden z nejschopnějších mužů tajné policie) byl v roce 1960 prohlášen kanadskou vládou za nežádoucí osobu a již nikdy se do Kanady nepodíval. Čelovského interpretaci dokládají také dokumenty z Archivu Ministerstva zahraničí, které dr. Čelovský ve své knize nepoužil. Je trapné, že prof. Pešek zřejmě nezná velice podrobnou recenzi o Čelovského práci, která vyšla v časopise Soudobé dějiny (č. 4/2004).

S pozdravem

PhDr. Petr Koura a PhDr. Petr Blažek,

pracovníci Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR

V Praze 24. listopadu 2004“

(Literární noviny, č. 50, 2004)

 

Prof. Pešek nazývá můj  text o historizaci soudobé politiky vůči Německu „svinstvem“, a to z údajného pověření výboru Historického klubu. Psal jsem již dvakrát doc. Jiřímu Kocianovi, sekretáři tohoto klubu, o vysvětlení, zatím bezvýsledně. A tak prof. Pešek přivodil tuto diskusi na úroveň popelářů. Pan Pešek by podle tohoto svého výkonu měl jít přednášet popelářům. Myslím si, že mám k tomuto návrhu jistou autoritu, která se opírá o mou reputaci ve světové historické obci.

 

Příloha

Mnichovská dohoda 1938

Vynikající dílo českého historika, který se po padesáti letech nedávno natrvalo vrátil z exilu do vlasti. Jeho práce vznikla již v první polovině 50. let jako doktorská disertace na univerzitě v Heidelbergu, ale teprve nyní vychází v českém překladu. Autor na obsahu nemusel ani dnes cokoli měnit a dokumentačně neuvěřitelně nahuštěná publikace stále představuje nejdůslednější a nejserióznější zpracování mnichovské problematiky, důsledná analýza historických faktů a souvislostí jde daleko do zákulisí popisovaných jevů a událostí.

Salon (Právo, 11. 11. 1999)

František Všetička

Toto významné ocenění českého exilového historika Bořivoje Čelovského vyjádřil roku 1958 bývalý československý občan a německý spisovatel Josef Mühlberger při příležitosti vydání Čelovského disertační práce Das Münchener Abkommen von 1938. Knihu tehdy vydal k dvacátému výročí Mnichova stuttgartský Ústav pro soudobé dějiny. V současnosti, tj. po více než čtyřiceti letech, vyšla Čelovského Mnichovská dohoda česky v překladu Pavla Stránského…

Po přečtení Mnichovské dohody se Bořivoj Čelovský nezbytně jeví jako objektivně usuzující a píšící historik – v neblahých padesátých letech vedle Otakara Odložilíka jeden z mála.

(„Je to historik vysoké třídy“, Literární noviny, 22. 12. 1999).

Zdeněk Pousta

Vážený pane Čelovský,

srdečně Vás pozdravuji a přeji Vám příjemný čas letošního října, který možná bude teplejší a vlídnější než jakým bylo září. Alespoň včera a dnes tomu tak je.

Moc Vám děkuji za báječnou knihu, i co se týká úpravy a tisku Konec českého tisku? Mluvíte mi z duše a jak víte, nejsem a nebudu v tomto směru sám. Postup německé expanze v oblasti sedmé velmoci, a nejen zde, jsem s nelibostí sledoval od počátku.

Těžko jsem chápal vládní představitele i úřední místa, kterak je vše nechávalo v klidu.

Je dobře, že jste se vrátil po letech do vlasti. Chyběl byste zde! Již pro tuto knihu, ale pro řadu dalších Vašich knih, které jste po návratu vydal. Přeji Vám jen to dobré

Vážený pane Čelovský,

blahopřeji Vám k úspěšnému zakončení práce věnované protektorátnímu tisku a Emanuelu Vajtauerovi. Je to úžasné, co jste po svém návratu domů dokázal! Současně se omlouvám, že mi nedošlo, abych se s obálkou knihy jako jeden z prvních v Národním muzeu pouze seznámil, a tak Vám ji vracím až dnes. Vše pěkné

Jaroslav Pánek

Vážený pane doktore,

děkuji Vám za dopis a informace o iniciativě, kterou jste promyslel tak důkladně, že by neměla být zmařena neschopností úředníků. Srdečně děkuji také za nové vydání Vaší monografie So oder so, která mě velmi zaujala už v předchozí edici. Je důležité, že vychází nyní v době ??? probuzení a názorové polarizace české společnosti.

S výrazy hluboké úcty a pěknými pozdravy

Vážený pane doktore,

po návratu z cest jsem si s velkým zájmem přečetl Vaši knihu Konec českého tisku, která konečně otevírá toto závažné téma. Ač nejsem historikem současnosti, také jsem se trochu k této otázce vyjádřil.

Děkuji Vám za Vaši významnou iniciativu.

S přáním všeho dobrého a srdečnými pozdravy

Zdeněk Šolle

Vážený pane profesore,

děkuji Vám na Váš laskavý dopis. Vaše knihy jsou pro mě vždy velkým přínosem. Mám ve své knihovně tyto Vaše knihy: Šel jsem svou cestou, Mnichovský syndrom a Mnichovská dohoda 1938.

V dnešní době by bylo třeba, aby zejména lidé mladší generace hojně a pečlivě četli Vaše knihy, které by jim pomohly obnovit si porušené vědomí dějinné souvislosti, bez něhož je člověk jen jakási polidštěná opice.

S projevem hluboké úcty a vděčnosti

*     *       *

Čtenář nám píše, že  prof.  Křen vynechal ze svého životopisu  v revue Dialog (leden 2006)  některé údaje, které vždy informovaly spolehlivě o jeho vědeckém životě:

Hostující profesor Univerzity Brémy (Bremen) 1983 -84

Fellow Wissenschaftskolleg Berlin

Fellow Institut fur die Wissenschaten vom Menschen, Wien

Hostující profesor Freie  Universitaet, Berlin, 1995

Hostující profesor Universitaet Marburg, 1998

Goethe Medaile, 1996

Collegium Carolinum , Mnichov

Velký kříž za zásluhy s hvězdou Řádu za zásluhy Spolkové republiky Německo.

Divím se, že si čtenář nepovšimnul, že všechny vynechané organizace mají německou adresu. Nevím proč to udělal. Snad se dnes stydí za své německé partnery, anebo hledá nový hegemon?

Otakar Odložilík

     „Nová analýza příčin Mnichova z pera dr. Čelovského je především příspěvkem k diplomatické historii. Ve srovnání s knihou Wheeler-Bennetta a jiných knih, proniká hlouběji do složité hry mezinárodní politiky, v které byly Československu určeny úlohy pasivního partnera, obhájce a nakonec obětního beránka. Jeden z hlavních autorových příspěvků spočívá v jeho přesvědčivém poukázání na to, že osvobození německy mluvících obyvatel Československa, které Hitler vyhlašoval do světa za svůj hlavni cíl, byl ve skutečnosti jen kulisou zakrývající jeho mocichtivost. Jak Čelovský píše (s. 124), česko-sudetoněmecký antagonismus ztratil v Hitlerových plánech svůj místní charakter  a stále více se stával problémem světovým.

     Autor se zabývá intenzivně vysoce důležitou a kontroverzní  otázkou, kterou pamětníci nebyli s to zodpovědět, protože neměli přístup k důvěrným dokumentům: Přesně v které době obětovali Konrad Henlein a jeho pobočníci zájmy sudetských Němců ve prospěch Hitlerových plánů k ovládnutí světa? Opíraje se nejen  o dokumenty, ale i o rozhovory s kdysi významnými sudetoněmeckými osobnostmi, Čelovský dává přednost názoru, že Henleinova strana SHF (později přejmenovaná na SdP) vznikla z poznání, že aktivistická politika tří provládních sudetoněmeckých stran, nepřinesla skoro nic užitečného. /.../ Po odmítnutí mnoha nepotvrzených zpráv a přehnaných pověstí z dřívějších prací, dostaneme se k spolehlivému bodu:Konrad Henlein se setkal veřejně s Hitlerem v srpnu 1935 a v té době také SdP přijala finanční pomoc z Berlína. /.../

   Čelovského práce končí Mnichovskou konferenci’, která byla jen jedním krokem k světové válce a tím otvírá široké pole pro další výzkum."

(Journal of Central European Affairs, leden 1959, s. 439-441.)

 

Jaroslav Dresler

„Pro nás je důležité, že tato kniha, ačkoli vyšla z řad našeho demokratického exilu, nezastává nějaké úzké hledisko a stanovisko československé nebo exulantské, ale že se masarykovsky snaží najít pravdu, padni komu padni. /.../. Závěrem bychom mohli říci, že je to snad nejzajímavější a nejhodnotnější kniha, která za více než deset let vyšla z řad našeho nynějšího exilu."

(České slovo /Mnichov/, 12.12.1958.)

 

Josef Josten

„Je třeba přiznat, že i o Čelovském, skvělém, mladém a opravdu vědeckém historikovi, platí, že žádný prorok není ve své vlasti slavný. Knihou Das Münchener Abkommem von 1938 udělal více práce, než všechny exilové spolky a společky dohromady.“

(Čechoslovák /Londýn/, 13.3.1959.)

 

Eberhard Bitzer

„Zřídka u nás  vyvolalo vědecké dílo takový rozruch jako kniha B. Čelovského  o Mnichovské dohodě z roku 1938. Samotný fakt, že jde o českého autora, bylo některým kritikům dostatečným důvodem k prudkým útokům proti mnichovskému ústavu pro soudobou historii, který knihu vydal. /.../

      Snad žádný historik dosud nezpracoval tak pečlivě rozhodující úlohu Polska v roce 1938 jako Čelovský. /.../

      Zásluha jeho práce spočívá v tom, že na základě četných  dokumentů prokazuje, že Hitler nepodepsal Mnichovskou dohodu aby ´osvobodil´ sudetské Němce. Jejich požadavky poskytly mocichtivému diktátoru záminku, která jeho politice výboje dala zdání práva."

(„Die Schuld der europäischen Diplomatie", Frankfurter Allgemeine Zeitung, 9.9.1958.)

 F. R.

     „Málokdy se stává, že jedna kniha vzruší německé mysli, zejména když se jedná o disertaci s 52O stránkami, jejíž text - jak se sluší na vědecký opus - je vybaven četnými poznámkami.  Ve štvavé kampani proti práci Borise Čelovského  Das Münchener Abkommen von 1938, hraje samotný obsah knihy malou roli. Dvě skutečnosti vyvolaly nelibost sudetoněmeckých politiků a novin, totiž že autor je Čech a že mnichovský Institut für Zeitgeschichte pojal jeho práci do své edice Quellen und Darstellungen zur Zeitgeschichte. /.../

     Z četby Čelovského  práce se dovíme mnohé a také vidíme jasněji mnohé, co bylo před účastníky roku 1938 ukrýváno a ukryto mělo zůstat - jako na př. obojetná hra vůdce Sudetoněmecké strany Konrada Henleina mezi Londýnem a Berlínem. Byla by to také užitečná četba pro sudetoněmecké funkcionáře, četba ne náročnější než četba děl praněmeckého barda Erwina Quida Kolbenheyera, jehož nedávno poctili literární cenou."

(„Mnoho hluku okolo soudobých dějin – Čech píše o Mnichovské dohodě 1938“, Deutsche Zeitung und Wirtschaftszeitung, 25.6.1958.)

 

 B. Ruhm von Oppen

„Čelovského  systematické líčení vynáší výrazně na povrch mezinárodní polyfonii a drama této truchlohry. A opět se ukazuje, že materiál sám o sobě - dokumenty - jsou výmluvnější než všechny komentáře. Autor jej ovládá suverénně; cituje dostatečně ze soudobých dokumentů, aby vyvolal atmosféru oněch týdnů: francouzskou polovičatost, britský sebeklam, opojnou frivolitu Hitlera a jeho okol’."

(„Mnichov“, Suddeutsche Zeitung, 3.9.1958.)

 

*     *       *

„Čelovského  celoevropské pojetí vývoje údobí před vypuknutím  světové války si zaslouží predikát vzorné. Jeho zásluhou mnohé události dostávají pravý smysl."

(Rheinischer Merkur /Kolín nad Rýnem/, 28.3.1958.)   

 

Paul Sethe

„Čelovského  kniha nepřináší žádné převratné objevy, ale obohacuje a upřesňuje již známý obraz. Jeho podání je jasné, vždy vedeno vědeckou věcností, bez známky falešného pathosu, ale je to čtení povýtce smutné."

(„Ve stínu smutku", Die Welt, 2.8.1958.)

 

*     *       *     

     „Obsáhlá, vědecky fundovaná a bohatě dokumentovaná studie diplomatických událostí, které vedly k Mnichovské konferenci, z pera českého vědce žijícího v exilu."

(Foreign Affairs /Washington, D.C./, červenec 1958, s. 686.)

 

*     *       *

    „Tato výborná studie poskytuje nový výhled díky jejímu metodologicky solidnímu výchozímu bodu, totiž že autor (českého původu) zahrnul do ní celou evropskou scénu, a také díky tomu, že použil obrovské množství pramenů a studií. /.../ Celkově řečeno, tato studie je dostatečně nezaujatá, aby vyhověla vysokým nárokům vědecké práce."

(International Review of Social History, sv. III /1958/, s. 330.)

 

Laffan

„It is a masterly piece of work…“

(The Crisis over Czechoslovakia, Survey of International Affairs, Oxford University.)

Edwin Copps

„Boris Čelovský  z Kanady a Boris Pasternak ze Sovětského svazu mají více společného než křestní jméno. Pasternak živoří na opuštěném statku blízko Moskvy, zatracen doma, zatím co celý svět se obdivuje jeho dílu. Kanaďan Čelovský  je také literární hvězda. Jeho dílo je recenzováno, debatováno, vychvalováno a zatracováno ve vědeckých časopisech, v denním tisku a ve veřejných debatách v Evropě a v USA. Avšak v Kanadě, jeho vlastní zemi, pracuje jako neznámý státní úředníček s ročním platem $ 4 900 v ottawském Statistickém úřadě, a ani řádka nebyla v Kanadě  napsána o jeho díle." 1)

(„Neznámý prorok v nové zemi“, Saturday Night, leden 1959.)

 

Jörg K. Hoensch

   „Uveřejnění sbírek Akten zur deutschen auswärtigen Politik a Documents on British Foreign Policy, volný přístup k veškerým fondům německých archivů od poloviny let padesátých, jakož i záplava memoárové a apologetické literatury účastníků, to vše vytvořilo podmínky k tomu, že Boris Čelovský mohl již k 20. výročí Mnichovské dohody předložit dodnes obdivuhodný celkový obraz událostí, jež vedly k zářijové krizi."

(„Die Politik des nationalsozialistischen Reiches gegenüber der Tschechoslowakischen Republik 1933-1938", München 1938 - Das Ende des alten Europa /Essen 1990/, s. 199.)

 

Jindřich Dejmek 

    „Zdaleka nejvýznamnějším historiografickým příspěvkem /čs. exilu/ ke sledované politice ovšem byla práce vzniklá vlastně mimo hlavní struktury čs. demokratické emigrace. Byla jím rozsáhlá monografie tehdy mladého historika Borise Čelovského, Das Münchener Abkommen von 1938, vydaná v r. 1958 ve Stuttgartu. Na základě všech tehdy dostupných tištěných i archivních pramenů, ale především řady svědectví na západě žijících diplomatů a politiků, v ní autor popsal podrobně celou československou zahraničně-politickou aktivitu již od německého vpádu do demilitarizovaného Porýní, přičemž  jeho vylíčení vlastních diplomatických jednání provázejících kritické září zůstalo dodnes jedním z nejdůkladnějších kritických  zpracování této tématiky."

(„Československá zahraniční politika 1919 - 1938: pokus o historiografickou bilanci“, Reflexe dějin první československé republiky v české a slovenské historiografii /Praha, Historický ústav AV ČR, 1998/, s. 115.)

 

 

 

 
16. 04. 2006