Archív  
 
Hlas ze záhrobí
 

 

                 Časopis studentů Fakulty sociálních věd UK uveřejnil příspěvek k bouřlivé diskusi o odborném odkazu historika Jana Křena (Tragédie plná omylů aneb Petr Zídek na to jde „po česku“ Sociál, č. 8, říjen 2006). Jeho podstatou je, zda může zastávat vysoké pozice v české historické obci člověk s minulostí komunistického propagandisty. Tentokrát se k tématu vyslovili kolegové prof. Křena přímo z jeho pracoviště: vedoucí Katedry německých a rakouských dějin IMS Jiří Pešek, ředitel IMS Jiří Vykoukal a člen Katedry německých a rakouských studií a proděkan pro public relations FSV Miroslav Kunštát.

Ponechal bych tuto další rezoluci pracujících na podporu stranického vedení stranou, zarazila mě však jedna historka. Tři historici se podepsali pod text, kde je napsáno, že jsem „svoji jistě cennou disertaci z počátku padesátých let napsal pod vedením neslavně proslulého nacisty R. Schreibera“. Redaktor Lidových novin Petr Zídek proto údajně nemá žádné právo stavět moji biografii (exulanta, který uprchnul na Západ před komunistickou mstou) proti biografii Jana Křena, který ve stejném období psal propagandistické studie na podporu KSČ.

                 Jak to tedy bylo s mojí disertací o Mnichovské dohodě? Obhájil jsem ji v roce 1954 a vedoucím nebyl někdejší prof. Schreiber z německé fakulty Univerzity Karlovy, jak píše prof. Jiří Pešek. S ním jsem pouze komunikoval jako s jedním z mnoha pamětníků – vedle řady dalších jmen je takto ostatně uveden v knižním vydání disertace (stejně jako např. Dr. Josef Černý, gen. František Dastych, Dr. Štefan Osuský, Dr. Hubert Ripka, Dr. Juraj Slávik či Dr. Petr Zenkl – srov. Celovsky, Boris: Das Münchener Abkommen von 1938. Deutsche Verlags-Anstalt, Stuttgart 958, s. 504). Ten, kdo mě při psaní mé disertace ve skutečnosti vedl, byl profesor moderních dějin, vážený heidelbergský historik Walter-Peter Fuchs. Zmíněné obvinění proto považuji za největší urážku, které se nedopustili ani komunisté v Rudém právu, když v roce 1958 hodnotili mou vydanou disertaci. Obvinění Křenových následovníků, že jsem psal disertaci pod patronátem „proslulého nacisty“, je od znalců německých dějin jistě možné považovat za nehoráznost. Sám to ovšem považuji za odkaz jejich učitele.

Závěrem k časové ose této historie – prof. Schreiber zemřel v listopadu 1954, disertaci jsem obhájil v prosinci 1954 a publikoval ji v roce 1958. Prof. Schreiber mohl mít vliv na mou práci jedině ze záhrobí.


Bořivoj Čelovský

 
08. 01. 2007