Archív  
 
Český historik v Brémách
 

Úvod

Když se sovětské tanky objevily na Ruzyni, situace byla prof. Janu Křenovi úplně jasná: „Rok 1968  se šeredně a zákonitě prohrál.“ (Volba slovesné zvratnosti má patrně naznačit podle známého staročeského úsloví, že on nic, že on muzikant.)

Jan Křen byl nadšeným členem strany, do které vstoupil již jako sextán vinohradského gymnázia na Lobkovicově náměstí. Od té doby bylo o něm známo, že by pro  komunistickou stranu udělal cokoliv. Dovedl proplout beze škody peřejemi a jeho smysl najít vhodný čas pro zdolání překážek byl neomylný. Těsně před invazí vojsk pěti států Varšavské smlouvy si vydobyl profesuru českých dějin na Filozofické fakultě UK (vysloužil si ji bezpochyby svou bezmála dvacetiletou průpravou na Vysoké škole stranické ÚV KSČ). Když se vrátil z disentu, zažádal si s úspěchem o profesuru na FSV UK.

Profesor Křen je muž, kterého je těžko si nevšimnout. Setká-li se s lidmi jiného názoru, nejraději by je poslal do fakultní kliniky na Dzeržinského náměstí.*

* Můj chorobopis z pera MUDr. Jana Křena: „obsesivně nenávistný komplex“ (Dopis Jana Křena Českému dialogu, č. 9/2004).

Jeho nejlepším přítelem je skromný Václav Kural, který o svém slavnějším druhovi píše výhradně nekriticky.

Příslušníci StB si brzy všimli Křenovy „nesporné ješitnosti“ a „samolibosti“ a snažili se náležitě této slabosti využít.**

** Kolegové v jeho přítomnosti respektovali tento rys jeho  povahy, ale vynahradili si to za jeho zády. Členové Historického klubu Josef Hanzal a Petr Čornej se shodli v přítomnosti TAJEMNÍKA (krycí jméno tajného spolupracovníka StB, historika Jiřího Kořalky) v názoru, že „Křen s Kuralem jako historikové nejnovějších dějin nedosahovali nikdy ani průměrné historické úrovně a vždycky byli více politikové než historikové“. (AMV, osobní svazek, reg. č. 4111, krycí jméno DOCENT, podsvazek III, Záznam č. 17/33, 27. 10. 1983)

Pro úplnost dodávám, že Josef Hanzal nezměnil své mínění ani v době, kdy prof. Křen dominoval pražské historické obci; ale činil tak s viditelnou obezřetností. (Viz. J. Hanzal, Cesty české historiografie 1945–1989. Praha, Carolinum 1999)

Dílo Jana Křena je obsáhlé, avšak většinou se jedná o politické či politizující spisy. Jeho stěžejní historické dílo (Do emigrace) zůstane navždy do určité míry torzem, neboť Křen ztratil na pokračování zájem již v sedmdesátých letech.

Je-li na tomto světě spravedlnost, jedna žena si zaslouží zmínku takřka pokaždé, když se objeví jméno Jan Křen. Jedná se o tajného spolupracovníka StB, reg. č. 3195, vystupujícího pod krycím jménem EVA. Pravým jménem se tato osoba jmenovala Dagmar Krátká, narodila se o čtyři roky později než prof. Křen. V osobě paní Krátké měla StB ve světě Jana Křena a jeho kolegů v druhé polovině sedmdesátých a téměř po celá osmdesátá léta patrně nejvýkonnějšího špicla. Krycí jméno EVA je zachyceno jen ve svazku Jana Křena ve více než 30 záznamech jako „pramen“ informací. Nakonec má čtenář těchto archivních dokumentů do jisté míry těžkosti rozhodnout, jakou roli paní Krátká hrála. Zda byla agentem StB, dvojitým agentem StB a prof. Křena, anebo snad „mastermind“, který režíroval celou hru.

V příloze zveřejňuji několik dokumentů o této hře. Ať si čtenář udělá sám obrázek, o jakou hru se jednalo.

 

 

 
Záznam ze 17.8.1978 1. strana (469 kB)
Záznam ze 17.8.1978 2. strana (275 kB)
Dopis na MV z 27.5.1983 1. strana (398 kB)
Dopis na MV z 27.5.1983 2. strana (448.1 kB)
Příloha k dopisu na MV 1. strana (517.1 kB)
Příloha k dopisu na MV 2. strana (295.2 kB)
Informace z 13.1.1984 1. strana (369 kB)
Informace z 13.1.1984 - 2. strana (392.6 kB)
Informace z 13.1.1984 - 3. strana (343.5 kB)
Interní memoranda z ledna 1984 (429.5 kB)
Dopis ministru vnitra z 19.12.1983 (435.2 kB)
Dopis na MV z 13.9.1984 1. strana (453 kB)
Dopis na MV z 13.9.1984 2. strana (252.7 kB)

27. 12. 2005