Archív  
 
PARS PRO TOTO - debata s osobním svazkem Jana Křena v archivu MV
 

 

Minulého roku jsem uveřejnil článek o historizaci našich dějin jako nástroje k oživení otázky odsunu sudetských Němců.*

Došel jsem k názoru, že  jedním z otců a realizátorů tohoto konceptu byl  prof. Jan Křen, který více než patnáct let přednášel české dějiny jako marx-leninista na Vysoké škole politické ÚV KSČ (jeho žák a chráněnec prof. Jiří Pešek to příznačně nazval „levicovým okouzlením“).

Dále jsem zdůraznil, že vyučování Jana Křena a Václava Kurala na západoněmecké univerzitě bylo ministrem vnitra povoleno za nejasných podmínek v roce 1983, tedy ve dnech tuhé „normalizace“.

Přednesené závěry způsobily nečekanou bouři. Křen a jeho přátelé odmítli se mnou diskutovat, naopak mě posílali do sanatoria, prof. Pešek dokonce mé historické dílo  označil slovem „svinstvo“.

        Tak jsem se rozhodl debatovat o těchto otázkách v mé pracovně pomocí pěti svazků osobního spisu, který na prof. Křena vedla v sedmdesátých a osmdesátých letech Státní bezpečnost. Studovat patnáct set listů špatně čitelných dokumentů není lehkým úkolem. Záhy jsem však našel dva dokumenty,**  které naznačují odpověď na zmíněné otázky, alespoň grosso modo. Vypovídají o hrdinství historika Křena, který zůstal v podhradí, aby mohl vyjednávat s vrchností.

Nutno předeslat, že Křen pěstoval úzkostlivě svůj image jako patriot, který se nemohl rozloučit s rodnou zemí a současně vyjednával s komunistickou vládou o svém návratu do komunistického světa. Cílem jeho mise však bylo získat politickou moc.

Na podzim roku 1975 mjr. Karel Bárta z X. správy FMV vypracoval návrh na  „provedení pohovoru  s Doc. Dr. KŘENEM Janem“. Na třech strojopisných stránkách jsou shrnuty znalosti tajné policie o zmíněném historikovi, které StB získala za předchozích pět let. 

Následující věty se ve spise často opakují v dalších dokumentech jako evangelium. Jan Křen údajně náležel „k předním čs. historikům, orientujícím se na novodobé dějiny Československa a patřil do skupiny historiků typu Hübla, Kladivy a dalších. Této skupině se podařilo ovládnout Československou historickou společnost  a v roce 1968 se Křen  stal předsedou její české části. Smyslem jeho činnosti byla podpora pravicově oportunistické a revizionistické politiky tvořené Smrkovským a dalšími exponenty pravice.“

Návrh na provedení pohovoru z 2. září 1975 definuje prof. Křena jako „osobu, která současný vývoj, jak mezinárodní, tak vnitropolitický, posuzuje realisticky. Nevěří, že by se pravicoví exponenti, kteří byli postiženi za politické projevy v krizovém období let 1968-69, vrátili do funkcí a hodnotí současný politický vývoj jako důsledek nejúspěšnějších politických tahů SSSR a států světové socialistické soustavy.“

V následujícím dokumentu najdeme shrnutý výsledek pohovoru:  „Pohovor se konal dne 19. 9. 1975. Jeho oficiálním námětem bylo Křenovo odsouzení současně vedených kampaní proti ČSSR v zahraničí. Při pohovoru bylo využito všech známých poznatků o Křenových realistických postojích k některým jevům současného politického vývoje v ČSSR.“ 

Podle záznamu Jan Křen kategoricky odmítl jakoukoliv akci „spojenou s konspirací, illegalitou, nebo dokonce nátlaky a použitím zahraniční propagandy. Označuje to za stupidní a nositele takových metod za nepřátele skutečného řešení, které musí být podle jeho názoru věcné, nezaujaté a objektivní. 

Odmítá rozhodně nesmyslné teze o politické pluralitě a neutralitě ražené některými avanturisty v roce 1968 – 69 a zrovna tak i jejich recidivy v současné době. Jsou to kampaně a dopisy Dubčeka a Mlynáře“  (…)

Průběh pohovoru vcelku splnil předpokládané cíle a podle plánu byl otevřen prostor pro případné další kontakty.“

 

Poznámky:

*  „Český historik“, Český dialog, č. 7-8 (2004).

** Návrh na provedení pohovoru s Janem Křenem z 2. 9. 1975 a Zpráva o provedení pohovoru z 19. 9. 1975 (AMV, osobní svazek StB, arch. č. 815564).  

 

 
26. 10. 2005