Archív  
 
Poslední seminář
 

„Krátkou historii Československé republiky tragicky poznamenaly dvě události, mnichovský diktát a „Vítězný únor“. Obě vedly k masivnímu exodu občanů. Po 30. září roku 1938 lidé prchali před hnědým morem. Po 25. únoru roku 1948 nepřítel, rovněž posedlý mánií vládnout celému světu, roznášel mor rudý.

Uprchlíci z pomnichovské éry byli po několika krátkých letech vítáni doma jako osvoboditelé. Poúnoroví exulanti neměli svého Mojžíše, který by je po čtyřiceti letech dovedl přes ustupující rudé moře zpět do zaslíbené země; jejich řady byly stejně natolik zdecimovány, že ani nebylo koho vést.“

 

Z úvodu B. Čelovský, Politici bez moci. 2000.

 

 

Kolegyně, kolego,

jelikož den Posledního semináře se blíží, musím myslet na hlubokou morální a duchovní krizi svírající náš národ stále těsněji. Palacký a Rieger nejsou již naším vzorem. Na vedoucím místě naší profese máme osobnost, která se vším talentem nerozeznala zlo od dobra a horlivě hlásala zločineckou doktrínu.

Je mi smutno, když vidím, jak Palackého dějiny národa českého jsou odhazovány do popelnic, místo aby jejich duch byl oživen.

Pro mne je čas k odchodu. Odcházím nikoliv ze zoufalství nad stavem naší národní existence, nýbrž z důvodů zcela banálních – 83 let a Parkinson mně podrazili nohy.

Bořivoj Čelovský

Ostrava, 12. dubna 2006.

 

 

 

 
23. 04. 2006