Archív  
 
Mít Filipa?
 

 

Jednoho dne v minulém týdnu jsem zase nespal a tak jsem se díval na kohoutí zápasy v  našem demokratickém parlamentě. Tentokráte se kohouti nečastovali vybranými epitety: zloději, lháři či tuneláři… Netrvalo mně dlouho odhalit proč. V křesle předsedy seděl jeden ze šesti místopředsedů, poslanec Vojtěch Filip, který – pokud není zaměstnán ústavními záležitostmi – předsedá komunistické straně.

Když ani jemu nevystačila autorita křesla, přerušil poslance, kterému právě udělil slovo, aby připomněl svým „kolegům“ na druhé  straně, dobré chování v politické aréně. A páni poslanci jen zavrčeli a stáhli ocas. Filip měl zřejmě z toho takovou radost, že se mu začaly chvět přebujnělé laloky pod bradou..Tento  spektákl mě vedl k  dalekosáhlým filozofickým úvahám: Proč bych volil ODS, když jim vládne komunista? (O sociálních demokratech ani neztrácím čas, neboť znám úspěšnou historii jednoho borce jménem Fierlinger – Paroubek vypadá jako politik, který je ochoten přinést jakoukoliv oběť, jen aby mohl přenést celou vládní moc do rukou KSČ – pardon, KSČM.)

Ale ten Filip mně pořád nejde z hlavy. Co se dá asi snést, i když s těžkostí, je to, že že ideový spolupracovník StB předsedá nejvyššímu orgánu ústavní moci. Nesnesitelné je však, že naši poslanci jsou pod úrovní (a to někdy doslova – pokud předsedá schůzi) prachsprostého udavače, který bral peníze jako lecjaký otrapa: 600,- Kč „za dobré plnění  úkolů“, 500,- Kč „za velmi dobré plnění úkolů“, 100,- Kč na „krytí výdajů při plnění operativních úkolů za pobytu v Rakousku“, 500,- Kč „za plnění úkolů v zahraničí“, 36,- Kč „za pohoštění“, 500,- Kč „za účast na MBT v zahraničí“, 600,- Kč „odměnu za spolupráci za rok 1986“…

Tato smutná historka Vojtěcha Filipa a ještě smutnější pro náš parlament, je známa našim politikům již po několik týdnů.. Nikdo z nich ovšem neměl odvahu vstát a vyzvat pana Filipa, vulgo „Falmera“, aby rezignoval ze své funkce v parlamentě.

        Nechci spekulovat o důvodech této tolerance v řadách demokratických stran…

 

Bořivoj Čelovský

 
13. 02. 2006