Archív  
 
MÁŠA, EVA a JANA
 

Po uplynulém Jaru 1968 se svět Jana Křena sesypal na hromadu haraburdí.  Že mu zakázali pokračovat ve výchově české mládeže na Vysoké škole politické Ústředního výboru Komunistické strany Československa, bylo zlé. Ale že ho vykopli ze strany,  které věrně sloužil od svých šestnácti let, bylo prostě nesnesitelné.

I když bez členské legitimace, Křen stranu neopustil; se svým přítelem po boku začal pracovat na její reformě. To neuniklo pozornosti staré gardy, která na něj nasadila několik párů uší a očí.

V Křenově svazku se najde nejméně padesát spolupracovníků StB, všichni zakuklení do krycích jmen.

O tajném splupracovníkovi MÁŠA (Tamara Reimanová) jsme již psali, nebyl  však tím nejaktivnějším. Toto místo se musí rezervovat EVĚ, pravým jménem Dagmar Krátká, osoba velmi blízká Janu Křenovi. 

Největším překapením bylo však odkuklení spolupracovníka StB jménem LEOŠ. Byla to Jana, žena historika Václava Kurala, dlouholetého Křenova přítele.

Obsah jejích zpráv je zachován v třiceti „záznamech“, pořízených pod dohledem příslušníka StB mjr. JUDr. Františka Haka.  Jsou datovány od r. 1979 do roku 1987, tudíž zachycují nejdůležitější období Křenovy a Kuralovy činnosti v době tzv. normalizace. Navíc představují významný pramen k spolupráci Jany  Kuralové se Státní bezpečnostní, neboť její svazek byl 8. prosince 1989 zničen.

 
19. 09. 2005