Archív  
 
Polyhistor
 

Marxistický všudybyl Jiří Hájek  („právník, historik, diplomat a politik“) nemá rovného v umění protlačit se v pražských koridorech moci; činil tak  s elegancí  flamenco tanečníka,  vždy v souladu s  běžnou melodií. Navíc s jistotou čistokrevného jezevčíka byl sto předvídat změnu počasí dříve než kdokoliv.

Přistihl jsem ho v jedné situaci, kterou nemohl zvládnout. Bylo to v roce 1967, když Hájek doprovázel prezidenta Novotného na světovou výstavu v Montrealu, na které jsme měli nádhernou expozici skla a ještě lepší slovenskou kolibu.

Novotný svolal tiskovou konferenci, aby využil této příležitosti k propagaci komunistického režimu. Scénář však nepočítal s česko-kanadským novinářem Luborem Zinkem. Novotný začal několika banálními větami o mírovém soužití, a pak vyzval novináře, aby vznesli své otázky. Předseda, novinář kanadského rozhlasu, dal první slovo Zinkovi.

Ten měl hned čtyři dotazy  – a jak se ukázalo, byly to také toho dne otázky poslední: „Pane prezidente,“ tázal se Zink svojí přesnou, lehce akcentovanou angličtinou, „jestliže železná opona neexistuje, proč se lidé pokoušejí obrněnými vozy domácí výroby přejet minová pole na hranicích a překonat ploty z ostnatého drátu? Proč strojvůdce prorazil svojí lokomotivou pohraniční závory? Proč máte stále hlídací věže na vašich hranicích? A proč vojáky s automatickými pistolemi? A německé ovčáky vycvičené k útoku na lidi?“  Hájek zrudl zlostí a přerušil Zinka: „Tak se nemluví s hlavou státu!“ Načež Zink: „Tak tomu může být v Praze, ale my jsme v Ottawě, ve svobodné zemi!“

A pak Zink pokračoval s dalšími otázkami: „Během nedávného světového turnaje v ledním hokeji ve Vídni 95 československých občanů požádalo na Západě o azyl. Jaké kroky vaše vláda podnikla, aby odradila československé návštěvníky Expa od hledání azylu…“

Na další otázky už nezbylo času, přičemž kanadští novináři o nic nepřišli, neboť Zink svými otázkami jim dal dost na první stranu.

Redaktor československého rozhlasu Čestmír Suchý popsal průběh konference těmito slovy: „Zink, tak zvaný žurnalista, položil sérii agresivních otázek, vyloženě protičeskoslovenského zaměření.“ A Novotný se divil, proč Zink kladl své otázky v češtině. Zřejmě zapomněl, že byl v Kanadě.      

Kanadské deníky otiskly průběh této tiskové konference s nadpisy:„Otázky přivedly Novotného do rozpaků“, „Soudruh prezident se zapotil“, „Dík, Lubore Zinku!“ [1]

 

 



[1] B. Čelovský, Kopiník svobody. Život a dílo nevšedního novináře. Tilia  2001.

 
26. 08. 2005