Archív  
 
Udělali zloděje generálem
 

 

 

V srpnu 1950 poručík Hrbáček se čtyřmi „orgány“ zatkl jistého Dr. Julia Kordoše  v jeho bytě  pro podezření z činnosti proti  republice. Ač neměli oprávnění k prohlídce bytu, obrátili jej  vzhůru nohama  a pak zavezli zatčeného do ruzyňského vězení.  Hrbáčkovi se luxusně zařízený byt natolik zamlouval, že se do něj nastěhoval (pod krycím jménem Jaroslav Hrubý).   

       V roce 1953 podal Kordoš stížnost a  žádal navrácení věcí, které uvedl v seznamu. Vyšetřování bylo ztíženo tím, že nebyl nalezen žádný seznam  „zabavených svršků“,  ba ani zápis o prohlídce bytu a zatčení Kordoše. Účastníci byli požádáni o „vyjádření“. Hrbáček tvrdil, že „svršky, které mu byly přiděleny, odkoupil od okresního národního výboru“. Druhý orgán tvrdil, že v bytě „zabavili cizí valuty“ a  pokud  šlo o cenné předměty, tyto „jsme nezabavovali“. Třetí  orgán si pamatoval, že zabavili nějaké čokolády a konzervy; na cenné předměty se  již „nepamatoval.“ Řidič, který se prohlídky bytu nezúčastnil, ale zřejmě měl dobré  oko a dobrou paměť, vypovídal, že  v bytě byl fotoaparát  značky Leica v koženém pouzdře, velký promítací aparát, přijímací filmový aparát, náramkové hodinky, kapesní hodinky, zlaté kapesní hodinky (dvouplášťové), prsteny a kovové mince, kazeta se stříbrnými  jídelními příbory,  3 000 dolarů a před domem automobil. Jiný orgán, který služebně i společensky  navštěvoval Hrbáčka v jeho novém bytě, a jednou mu pomohl zanést koberec do  čistírny, vypovídal, že při jedné návštěvě mu Hrbáček nabídl černou kávu v hrníčku z kávové soupravy modré barvy, ale nemohl si vzpomenout, zda v bytě byly soupravy dvě. Ani  nemohl říci s jistotou, zda  lžičky byly stříbrné.      

             Z toho vyplývá, čte se ve zprávě  výsledku šetření z listopadu 1953,  že  „celou věc může již objasnit jen orgán * Hrbáček“. Vyšetřování trvalo skoro čtyři léta.

 

* Slovo „orgán“ je přeškrtnuto a nahrazeno perem „s. mjr.“-

 

Hrbáček byl v roce 1954 na rozkaz  náměstka  ministra vnitra potrestán 20 dny domácího  vězení. Náčelník správy kádrů ihned navrhl prominutí tohoto trestu s ohledem na Hrbáčkův příkladný výkon služby; zdá se však, že neuspěl, jelikož v letech 1955 a 1956  mjr. Hrbáček nebyl vyznamenán  medailí „Za službu vlasti“ a také nebyl povýšen na podplukovníka, ač měl odsloužena potřebná léta. Konečně v roce 1967 byl Hrbáčkův „kázeňský trest“ vymazán, a to z několika důvodů: Hrbáček se vyvinul ve schopného  důstojníka, (byl povýšen do hodnosti plukovníka) a v době, kdy se dopustil tohoto přestupku, byl  „mladý a nedostatečně zkušený“. Hlavním důvodem však bylo, že „trest  měl u něho výchovný účinek“.

Říká se, že národ má takovou vládu, jakou si zaslouží. Totéž se může říci o policii. Jak jinak vysvětlit, že poručík Hrbáček ukradl vše, o co  zavadil, a za to ho udělali generálem. *

*  Poprvé uveřejněno v B. Čelovský, „Diplomaté dělnické třídy“, Oči a uši strany, Šenov, Tilia, 2005, s. 190.

 

 

 

 
27. 10. 2005